Historie jahodového džemu v Čechách
Jahody se v českých zemích pěstují již od středověku, ale jejich masové rozšíření přišlo až v 18. a 19. století, kdy se začaly šlechtit větší a výnosnější odrůdy zahradních jahod. Domácí zavařování jahod se stalo běžnou praxí v 19. století, kdy se cukr stal dostupnějším a když se rozšířily zavařovací sklenice s gumovými těsněními.
Ve 20. století, zejména za éry socialismu, bylo domácí zavařování prakticky národním sportem. Protože sortiment v obchodech byl omezený a kvalita průmyslových džemů nízká, lidé si raději připravovali vlastní zásoby. Každá zahrádkářská kolonie byla v létě plná lidí, kteří sbírali jahody a nesli je domů k zavařování. Tato tradice se stala tak silnou, že přetrvala i po roce 1989 a dnes zažívá novou renesanci.
V současnosti je jahodový džem nejprodávanějším druhem džemu v České republice -- ať už v domácí nebo komerční podobě. Ročně se v Česku spotřebuje přibližně 1,5 kilogramu džemu na osobu a jahodový tvoří zhruba třetinu celkové spotřeby. Přesto stále více lidí dává přednost domácí přípravě, protože si uvědomují rozdíl v kvalitě a chuti.
Nutriční hodnoty jahodového džemu
Jahodový džem je především zdrojem energie z cukru, ale obsahuje i řadu prospěšných látek pocházejících z jahod. Jedna lžíce (asi 20 g) klasického jahodového džemu obsahuje přibližně 45-55 kcal, z toho většinu tvoří sacharidy. Obsah tuku je zanedbatelný.
Jahody jsou přirozeně bohaté na vitamín C, ale při vaření se jeho obsah snižuje asi o 30-50 %. I tak však džem obsahuje určité množství tohoto důležitého vitamínu. Jahody jsou také zdrojem manganu, folátů a draslíku. Obsahují anthocyany -- přírodní antioxidanty, které dodávají jahodám červenou barvu a mají protizánětlivé účinky. Část těchto antioxidantů přežije i tepelnou úpravu.
Pokud chcete snížit kalorický obsah džemu, podívejte se na naše recepty na džemy bez cukru, kde najdete varianty s nižším obsahem cukru nebo s alternativními sladidly.
Nejčastější chyby při vaření jahodového džemu
I zkušení kuchaři občas udělají chybu při vaření džemu. Zde jsou nejčastější problémy a jak se jim vyhnout:
Džem je příliš řídký
Nejčastější příčinou příliš řídkého džemu je nedostatečné vaření po přidání želírovací látky, nebo použití příliš zralých jahod s nízkým obsahem pektinu. Řešení: vařte džem dostatečně dlouho (minimálně 4 minuty po prudkém varu) a vždy provádějte zkoušku tuhosti na vychlazeném talířku. Pokud je džem stále řídký, přidejte trochu více želírovací látky.
Džem je příliš sladký
Pokud se vám džem zdá příliš sladký, příště snižte množství cukru o 10-15 % a přidejte více citronové šťávy. Můžete také přejít na želírovací cukr 3:1, který umožňuje použít méně cukru při zachování správné konzistence.
Džem se připálil
K připálení dochází, když je plamen příliš vysoký nebo když dostatečně nemícháte. Džem s cukrem se snadno přichytí na dně hrnce. Řešení: používejte hrnec s tlustým dnem, vařte na středním plameni a míchejte neustále. Pokud se džem i tak začne připalovat, okamžitě ho přesuňte do jiného hrnce -- nepokračujte v míchání v připáleném hrnci, protože připálená chuť by se rozšířila do celého džemu.
Na džemu se tvoří plíseň
Plíseň na povrchu džemu je známkou nedostatečné sterilizace skleniček nebo nedostatečného vakua. Skleničku s plísní bohužel musíte celou vyhodit -- nestačí plíseň jen sebrat, protože její vlákna mohou pronikat hluboko do džemu. Prevencí je důsledná sterilizace, plnění džemu za horka a ihned po vaření, a otočení skleniček dnem vzhůru.